Ono je sice hezké říct: „Nelíbí se vám to? Tak s tím něco udělejte.“ Snadno se to říká, hůře provádí, samozřejmě se ale najdou obdivuhodní jedinci, kteří se nebojí přiložit ruku k dílu a pomáhají, jak mohou a kde je zrovna třeba, takovým příkladem je třeba jedna z lékařek školy pro sirotky a finančně slabé, zahrnuté v programu Food For Life (FFL) ve Vrindávanu (ovšem, že takových projektů a programů je spousta, tento uvádím jen tak pro příklad), které byla ve FFL nabídnuta práce, měsíčně jí slíbili 2000 (803,- Kč) indických rupií, zatímco v Dillí mohla získat práci, kde jí bylo nabídnuto 20000. Vzala si tedy čas na rozmyšlenou, láska k dětem a potřebné práci převládla a po týdnu nastoupila do práce. Takové lidi máte ve svém okolí určitě i vy a vždy je alespoň nějaká, byť i sebemenší možnost, jak pomoci, někdo vyrazí dobrovolně s červeným křížem, někdo zvolí adopci na dálku a další lidé jsou třeba i mnohem více kreativnější ve formách pomoci. Hlavní ale je, že vůli pomoct máte.

Je to vina indické vlády?

Vždy se najde remcal, který si bude stěžovat vždy a na vše, může ale indická vláda skutečně za fenomén zvaný slumy? Před 2 lety indická vláda přišla s nápadem, že obyvatelům slumů poskytnou levné byty, aby měli lepší podmínky pro život a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Nějaký čas po přestěhovaní se obyvatelé slumů vrátili do svých původních obydlí a byty začali pronajímat. Sice to ukazuje podnikavého ducha, ale problém to nijak nevyřešilo, proč se ti lidé vrátili? Kvůli způsobu života? Doufali, že peníze vytěžené z bytů budou lepší než byt sám? Nebo byli s předešlým způsobem života prostě a jednoduše spokojenější? Je vůbec možné zapříčinit vymizení slumů úplně? Dát všem stejné nebo alespoň přibližné možnosti?

Další dobrou invencí indické vlády je jídlo zdarma, nevýhodou ovšem je, že tam může zavítat kdokoliv, tedy ne jen ti nejchudší z nejchudších a obdrží velký talíř plný rýže, luštěnin, zeleniny a omáčky. Tato zařízení fungují každý den a je tedy možné, že i když člověk nemá kde bydlet, něco teplého do žaludku se mu dostane, je to ale dostatečné?

Mohou za to kolonizátoři

Historie se současností velmi souvisí a ta indická nebyla z nejrůžovějších, je tomu ale skutečně tak, že historie může vždy a za vše? Míšení mundů s přicházejícími árji v tom asi prsty nemá, tak co dalšího? Vpády „islámských obchodníků“? Nadvláda stupidních a krvežíznivých pseudomuslimských panovníků od Tughlakovců až po Lodíe (zde se musím subjektivně zastat pouze jediné osoby, kterou byl panovník Akbar, a kterého já osobně považuji za dost významného a spravedlivého – ovšem jen z toho, co jsem četla)? Bylo na vině Indické povstání a britská vláda? Ano, Britové byli drsní kolonizátoři a napáchali spoustu negativ, na druhou stranu dali Indii železniční trať, telegraf a rozvod elektřiny. Problematika hinduistů X muslimů X sikhů? Rozdělení Indie? Indický kongres? Mohl za to Nehrú či Gandhíová?

Není to zkrátka a prostě jen tím, že Indie je taková, jaká je? Kolik učených se už několikrát domnívalo a někteří se stále domnívají, že Indie se co nevidět rozpadne na menší státečky (svým způsobem se tak děje, ale stále „vnitrostátně“, jako například nedávné oddělení Džárkhandu od Biháru, s postupem času  další a další území žádají o „samostatnost“). Jenže Indie stojí dál a žádná z předpovědí se nenaplnila. Tedy jak někteří říkají: „Indie je jednotná ve své rozmanitosti.“

Jídlo nechci, chci peníze!

Někdy si kladu otázku, jestli má globálně vůbec smysl dávat peníze profesionálním žebrákům na indických ulicích nebo je vážně mnohem lepší radši přispívat na dívčí sirotčince, školy, či organizace, které nezaměstnaným a potřebným zajistí práci a tedy i stálý příjem financí. Ovšem nejedná se o závratné sumy, jedná se o pár desítek, možná stovek rupií měsíčně, představte si, že byste živili rodinu o 2 dospělých a 5ti dětských hlavách za 50- 200,- Kč měsíčně. Téměř nepředstavitelné, že? A i přesto jsou tamější lidé žijící v těchto podmínkách mnohem usměvavější a někdy vypadají snad i šťastněji než občan Evropy s barákem a BMW v garáži. Přikládá se tedy v Indii nějaký větší význam hmotným statkům nebo spíše duchovním hodnotám? Ani bez jednoho se žít nedá, ale i přesto vím, že tihle lidé si vystačí s málem, sice je fakt, že jim ani nic jiného nezbývá, na druhou stranu si ale umějí udělat čas jeden na druhého a vzájemně si pomáhají.

Jenže co s těmi žebráky? Nakrmit v Indii hladovějící zvíře není problém, protože zvířata v sobě žádnou touhu po penězích nechovají. Jak ale nakrmit nuzného, aniž byste měli pocit, že ho obtěžujete nebo, že nedáváte dost? Je to těžké, dávat peníze není zrovna nejlepší způsob, protože následně si spousta z těchto lidí pořídí cigarety nebo drogy (jedná se třeba i o matky malých dětí). Dávat peníze dětem je snad ještě méně účelné, protože peníze si samozřejmě nenechávají a jdou do kapsy někomu jinému, stejně tak to funguje u zmrzačených. Jedná se dost často o unesené a zmrzačené děti za účelem výdělku peněz, což si berou na starost různé gangy indického podsvětí. Tito mají bohužel ještě nastavený „tarif“, který určuje kolik peněz musí donést „domů“. Tedy tím, že jim peníze dáte možná pomůžete v tom smyslu, že dostanou večer najíst a případně nebudou zbiti za to, že dostatečně nežebrali a donesli příliš málo, ale je to řešení?

Zkuste ale někdy dát těmto lidem jídlo, jediným výsledkem bude, že se na vás budou dívat jako na blázna a naprosto nechápavě, možná i celkem zhnuseně. Přitom to jídlo může fakticky stát mnohem více, než když poskytnete nějaký ten „bakšiš“. Co z toho vyplývá? Že onen potřebný asi zas až takový hlad nemá, jak se tváří a jídlo nemůže využít ke koupi „potřebných věcí k životu“.

Rozhodně tím neříkám, že nemáte dávat peníze vůbec, ulice jsou v Indii bohužel plné lidí bez domova, dětí bez rodičů či ochrnutých a nemožných práce. Je ale dobré u toho trošičku přemýšlet a dávat s rozvahou, jinak byste si taky za posledním žebrajícím mohli rovnou stoupnout do řady a žebrat též. Celkem dobrým principem je stanovit si například, kolik peněz za jeden den rozdáte a popřípadě i specifikujete skupinu obdarovaných. Nikdo od vás nečeká, že poběžíte a změníte svět, někdy ale pro změnu stačí i málo a nikdy nevíte, komu jste zrovna pomohli.

Co se týče dětí, na jihu se nám vyplatilo mít sebou zásobu tužek, ořezávátek, bločků a kupříkladu malých hraček (z Kinder vajíček apod.) a určitě budou i rády když si s nimi budeto chvililinku hrát.

 

Existují různé formy pomoci, i když některé vypadají banálně, mohou mít větší dopad na „cíl“ než si myslíte, i úsměvem můžete spravit náladu spoustě lidem, tak s chutí do toho. ;o)